Z výzkumů prováděných mezi pacienty jsou vytvářeny žebříčky nejlepších nemocnic. Jenže nedostatky nemocnic horší kvality výzkumy neřeší a raději takticky potichu jsou zatím i ministerstva Sobotkovy vlády...
Nezisková výzkumná organizace "HealthCare Institute" (HCI) se zabývá ve 155 českých nemocnicích vedle bezpečnosti a spokojenosti pacientů a zaměstnanců také finančním zdravím nemocnic a efektivitám procesů nemocnic. Do výzkumů HCI se od roku 2006 zapojilo přes 750 tisíc respondentů a za rok 2016 v kategorii Fakultních nemocnic v oblasti "Bezpečnost a spokojenost hospitalizovaných pacientů" získala 1. místo nemocnice v Praze-Motole. Bližší údaje o výzkumech HCI a žebříček dalších nejlepších nemocnic v ČR je na http://www.hc-institute.org/cz/
Z mapového pohledu na areál Fakultní nemocnice v Praze-Motole (kde loni před nástupem do funkce ministra zdravotnictví působil jako ředitel Miloslav Ludvík), je patrné, že všechny budovy díky dodatečně postaveným nadzemním spojovacím chodbám zde tvoří jeden stavební celek. Podobně téměř dokonale je vyřešen například také i nemocniční areál Masarykova onkologického ústavu v Brně na Žlutém kopci. Ovšem dojmy zcela jiné se naskytnou při pohledu na mapu stavebně stále hodně nedokonale řešené Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně (stojí mezi městskými částmi Staré Brno a Trnitá), kde jednotlivé budovy v asi 400 metrů dlouhém areálu navzájem propojeny dosud nejsou. Mapový pohled na nemocnici v Motole viz https://mapy.cz/zakladni?x=14.3442196&y=50.0746751&z=16&q=Praha-Motol a mapový pohled na nemocnici U svaté Anny viz https://mapy.cz/zakladni?x=16.5983643&y=49.1885284&z=16&source=quar&id=11
Příklady těchto nemocnic naznačují, že úroveň péče o pacienty není všude v Česku stejná. Zatímco v pražském Motole se pacienti a osoby další mohou mezi jednotlivými klinikami umístěnými v různých budovách pohybovat pohodlně a komfortně pod střechou "suchou nohou", v nemocnici U svaté Anny v Brně zůstává péče o pacienty na úrovni předminulého století. Chodit přes dvůr tam musí za každého počasí nejen lékaři, sestry a další personál nemocnice, ale také ambulantní pacienti. Hospitalizovaní pacienti nechodící (například po operaci kyčelního kloubu) jsou tam na různá vyšetření dost primitivně a nedůstojně převáženi sanitáři přes dvůr na nekrytých ručních vozících a nebo přímo na lůžcích a často i s přístroji. Co se zdá být na první pohled docela malicherné v létě za tepla a sucha, stává se problémem daleko složitějším při nepřízni počasí, když prší, sněží a mrzne. Při venkovních převozech pacientů musí sanitáři kvůli hygieně před vjezdem do budov řešit znečistěné podvozky vozíků a lůžek a když nemohou vůbec nijak zajistit, aby pacienti během venkovních převozů neprochladli, tak se snaží, aby alespoň nepromokli.
Současné mimořádné předvolební pracovní tempo Bohuslava Sobotky by bylo vhodné využít a po sjezdu ČSSD premiéra pověřit řešením zvláštního úkolu. Brzy potom, co vyhodil svého neschopného ministra Jana Mládka, do dočasné funkce ministra průmyslu a obchodu velmi iniciativně zapřáhl sám sebe. V zájmu kvality péče o české pacienty by bylo přínosné, aby pokud možno přímo "Svaz pacientů ČR" zorganizoval pro premiéra+ministra průmyslu a obchodu Bohuslava Sobotku a pro členy vlády další - pro ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka a místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka - odbornou exkurzi. Aby tito vládní činitelé mohli občanům ještě před volbami sdělit, zda se úroveň péče o nemocniční pacienty vydá cestou stavebních úprav a nebo se pomocí vědy budou inovovat a začnou se u nás pro převoz pacientů průmyslově vyrábět (čímž by vzniklo nejméně několik tisíc nových pracovních míst!) speciální skříňové elektrovozíky. Podobné těm, které u nás už před šedesáti lety poháněly akumulátory, lidově se jim říkalo ještěrky, a na železničních nádražích se používaly pro převoz poštovních balíků a pytlů...! Bližší údaje o činnosti Svazu pacientů ČR viz http://www.pacienti.cz
I když před příchodem letošního jara žádné velké mrazy se sněžením Česku již snad nehrozí, našim převážně kancelářsky založeným a tělesně křehkým pánům politikům Sobotkovi, Ludvíkovi a Bělobrádkovi by pro názornost určitě bohatě stačilo, kdyby během jejich experimentu pouze silně pršelo. Aby během převozů dlouhých několik stovek metrů na vozících ležící politikové včetně lůžkovin nezmokli, byli by stejně tak jako pacienti skuteční kompletně zakryti velkou plastovou fólií. K tomu, aby se do pocitů pacientů náležitě vžili a dopátrali se rozumného a reálného řešení na patřičné úrovni, všichni zde jmenovaní by museli těchto "nemocničních exkurzních přesdvorních převozů na vozících" absolvovat ve vydatném lijáku minimálně dvacet! A protože by se takových odborně zaměřených exkurzí musela pro pořádek zúčastnit jako doprovod i vládní policejní ochranka, členům vlády by (snad kromě velkého rizika pořádné rýmy) nic vážnějšího nehrozilo.
