Zatím spotřeba plastových obalů stoupá. Maximálně se přejde na karton, zboží dnes kvůli marketingu obal potřebuje

pamatuju jak jsem chodila pro mléko s bandaskou, tátovi pro pivo se džbánem, a do kornoutu ze starých novin mi paní prodavačka nasypala něco cukroví a bonbónků

Jejda. Tak Vy jste někdy nejpozději v polovině 60. let chodila s bandaskou pro mléko? Pak to ve mně vyvolává neuctivou otázku: jak staré je Vaše prezentační foto?

Myslím si, že podceňujete obchodníky. Když jim půjde o kšeft, zvládnou všechny změny velmi rychle. V tomto je to obrovská výhoda oproti socialistické hospodárce.

Je vidět, že pan Stehlík zastává velmi zvláštní teorii, podle které si "podnikaví západní kapitalističtí obchodníci" dovezou do svých skladů v zázemích prodejen cisterny třeba minerální vody Mattoni a tam si ji hravě sami (aby ji mohli výhodně prodat) - budou plnit do papírových krabic.

Mají šest let času, to by snad měli zvládnout.

Já na mléko v konvičce pamatuju taky, muselo to být na konci šedesátých nebo spíš i v sedmdesátých letech.

U nás bylo mléko v konvích do r.1964 ( starý krám, pultový prodej).V r. 1964 byla otevřená nová samoobsluha ( postavená v akci Zet) a tím starý krám skončil.

Takže ono asi záleželo na každé obci ( či prodavačích v krámě) kdy přešli na nový prodej mléka.

A co kdyby soudruzi z Bruselu nařídili výrobcům, aby se omezilo kupování vzduchu ( velký sáček či krabička a v něm se na dně krčí 100 gramů něčeho) čili kupujeme zbytečně vzduch.

Zrovna tak nařídit výrobcům aby vyráběli kvalitní věci, které vydrží 10-20 let tak jako za komunistů.Dneska výrobky vydrží s bídou 7 let a musíte kupovat nové, protože to nejde opravit.A tak je potom potřeba více elektriky, vody, je více odpadu a hlavně více papíru na propagaci šmejdového zboží.A také více nafty pro kamiony, které vlastně pak ničí více silnice.

Takže čím kvalitnější zboží, tím se méně ničí příroda a životní prostředí.

V Mlékárně byl velký hrnec s mlékem a zákazníkům se nalévalo do konviček válcovými odměrkami. Nákup se dával tašek a když už do obalu, tak do papírových pytlíků. Plasty jsou něco jako mobily. Dnešní mladí si bez nich život nedokážou představit, ale pamětníci vědí, že to jde.

Tento způsob prodeje mléka si pane Bicero pamatuji ze svého dětství (a proto o něm v úvodu píšu).

Těžaři ropy budou i nadále v pohodě, protože na produkci plastů se spotřebuje jen několik procent ropy, a na obaly opět jen malá část z těchto několika procent.

Tlak na bezplastovost přinese především vyšší produkci recyklovatelných plastů, což by mělo přinést jejich zlevnění. A samozřejmě zmíněný návrat k neplastovým tradičním materiálům. A předpokládám, že tu bude i trochu změna myšlení, zda opravdu vše potřebuju balit (ze zahrádky si svojí zeleninu také nebalím, donese se v košíku). A jestli se třeba nevyplatí větší balení (rodina sní 250 gramové máslo za 2-3 dny, klidně bych kupoval kilogramové).

Nahradit plasty papírem nebude žádná tragédie. Již dnes se ve velkém využívá. Obaly na mléko i džusy, na vejce, pečivo i uzeniny.

Ovšem takový impregnovaný papír je z hlediska spotřebovaných surovin a energií zhruba nastejno s plastem. A mikroten je nejen méně náročný, ale také se snáz likviduje.

Mám pochybnosti, že to soudruzi z Bruselu mají promyšlené tak, aby dokázali zodpovědět desítky pochybovačných dotazů, které člověka napadají. Asi jako s tím nereálným závazkem snižování emisí u aut.

Proč by měli odpovídat? Na příkazy vrchnosti se neodpovídá, pouze se hlásí, když je hotovo.