Příliš velké a zbytečně poloprázdné sídlo ombudsmanky Anny Š.

Pro plno nevyužitého místa by v něm azylanté na tříměsíčních školeních mohli nejen bydlet, ale podle své víry se i stravovat. Pod dohledem odborného týmu ochránkyně práv by se zde blíže seznamovali...

...se všemi zákonnými možnostmi svého budoucího začlenění do života mezi ostatní, spořádaným způsobem života žijící občany České republiky. A nebo úplně naopak - až většina uprchlíků po udělení azylu brzy zjistí, že bez znalosti češtiny a za peníze vydělané za převážně pomocné práce si u nás nekoupí ani za 10 let nejen auto, natož pak byt - by se muslimští azylanté, (kterým by nejeden  zaměstnavatel nebyl ochoten tolerovat skutečnost, že se musí nejen několikrát denně modlit, ale že dokonce některé dny v týdnu nesmí pracovat vůbec!) - by se pomocí tlumočníků od aktivistů romských začleňovacích organizací přímo v sídle ochránkyně práv seznámili se zcela originální náhradní možností svého nového způsobu plnohodnotného života.

Tak například jak by se v souladu s českými vysoce humánně laděnými zákony opatřenými zákazem diskriminace a s nárokem na pobírání sociálních dávek, azylanté ze zemí, ve kterých není obvyklé, že v nich pracují muži (kde jako méněcenné musí pracovat jen ženy!), by se muži-azylanté dověděli, jak by se mohli v ČR vyhnout práci, ale také jak by zcela beztrestně mohli vybydlet byty a úplně ideálně v klidu se na účet státu kvalifikovaně povalovat u vodních dýmek a hezky bezstarostně si žít!! Pod ochrannými křídly ochránkyně práv Anny Šabatové a za souhlasu ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera by se mohli zařadit k zástupu cca 280 tisíc občanů romské menšiny. Jednou z právních vymožeností ČR jako členské země Evropské unie je v tomto státě Romům již mnoho let zcela běžně namísto jejich projevů vděčnosti (aby jako převážně nepracující nezemřeli hladem a nemuseli bydlet pod mosty či v kanalizacích), dovoleno zastávat k občanům majoritní společnosti, z jejichž daní zde Romové přes 25 let žijí, postoj hluboké nenávisti.

Aby český stát se svými státníky a poslanci vůbec nemusel řešit problematiku, jakým způsobem povinně zaměstnat všechny nevzdělané nebo přímo negramotné Romy a současně jim zabránil, aby si prostředky k obživě a bydlení opatřovali trestnou činností (i vzhledem k tomu, že celková kapacita věznic v ČR je menší než 25 tisíc míst), pokládá za stále nejjednodušší a nejlacinější, aby se Romové navíc nebouřili a zůstali v klidu - vyplácet jim (ovšem na úkor občanů majority v hodnotě přes 10 miliard korun ročně!), štědré sociální dávky. Na úplně stejnou výhodu spoléhají uprchlíci, kteří do Evropy přicházejí převážně nikoliv proto, aby zde snad pracovali, ale aby se díky evropské vymoženosti blahobytu sociálního systému měli bez práce o nejméně tisíc procent lépe.

Kancelář pro našeho prvního veřejného ochránce práv (ombudsmana) JUDr. Otakara Motejla, byla otevřena v roce 2001 na Údolní ulici v Brně. K tomu účelu byla za 90 milionů korun pod svahem hradu Špilberk (naproti porodnice Obilní trh) provedena rekonstrukce velké moderní vícepatrové budovy, která před rokem 1989 původně sloužila jako "Okresní výbor KSČ Brno-venkov". Další údaje včetně fotografie viz wikipedia.org/wiki/Veřejný_ochránce_práv#/media/File:Brno,_Údolní_39,_kancelář_VOP_(6733).jpg  (aby se fotografie v rámečku zvětšila, stačí na ni klepnout).  Když tato budova byla na začátku 90. let dočasně sídlem lůžkového oddělení neurologické kliniky Dětské nemocnice (neboť v té době probíhala na Černopolní ulici stavba kliniky nové), nynější zbytečně velké sídlo ombudsmanky by pro účely "internátního školicího střediska pro azylanty" mohlo být klidně přebudováno ještě jednou. Kromě ombudsmanky Mgr. Anny Šabatové, Ph.D. a jejího zástupce JUDr. Stanislava Křečka, v této budově nyní vedle provozního personálu úřaduje pouze jen 39 dalších osob. Bližší údaje viz ochrance.cz/kontakty

Utěšovat se na začátku září 2015 spokojeným konstatováním premiéra Sobotky a ministra vnitra Chovance, že uprchlíci nemají o Českou republiku zájem, je hodně předčasné! Jen na Balkáně jich čeká ještě dalších 200 tisíc a za mořem dva miliony. Dnes absolutně nikdo neví, co nastane v případě, až Německo za pár měsíců začne všechny nechtěné (ekonomické) uprchlíky vracet směrem na jih Evropy zpět na pobřeží Itálie a Řecka. Potom nám může těchto zklamaných, již zcela zoufalých a také i hodně vzteklých uprchlíků (aby Frau Merkel zachránila reputaci EU, nařídit nám za trest, že jsme odmítali kvóty!!), přijmout jich, třeba proto, že podle statistiky máme u nás přes 600 tisíc volných bytů, v té naší "méně bohaté ČR" těch běženců třeba 500 tisíc.