I když v naší vládě sedí již čtvrtý rok experti na vědu, výzkum a inovace, zemědělství, průmysl a obchod, potraviny vyrábíme jen v množství, které nám povolí EU a proto nemůžeme ohrozit výrobce potravin v zahraničí...
Kdyby se zahraniční obchodní řetězce měly spoléhat na české výrobce potravin, jejich regály by zely prázdnotou. Dnešní produkce potravin v Česku je tak nízká, že sotva stačí naplnit regály v prodejnách družstevního řetězce Coop, které kopírují starou síť 2900 venkovských prodejen Jednota. Coop je dobrým příkladem k tomu, aby se ostatní výrobci potravin snažili otevírat svoje vlastní prodejny a nemuseli se podřizovat diktátu převážně německých supermarketů. I bez nutnosti si něco nového po roce 1990 postavit, ve městech zhruba stejný počet bývalých prodejen Pramen obsadily menší české regionální řetězce a na předměstích se začaly stavět velké zahraniční markety. Bližší údaje o značce Coop viz http://www.skupina.coop/profil-skupiny-coop
Chutě českých zákazníků jsou různé a každý si dnes může vybrat z hromad druhů pečiva a chleba, snad ze třiceti druhů sýrů a čtyřiceti druhů uzenin a zákazníkům pouze nesmí vadit, že ne vždy jsou české výroby. Na rozdíl od Němců, kteří mají rádi uzeniny s masem, si zákazníci v ČR pro dvojí kvalitu dovážených výrobků často kupují salámy téměř bez masa, ale zato s příměsí chutných bambusových pilin, používaných běžně i do salátů. Snad nejznámějším prodejcem na českém trhu potravin je od roku 1998 (s již více než stovkou hypermarketů) Kaufland se známým heslem "S láskou k Česku". Pro lepší orientaci, odkud na jeho zákazníky vlastně vítr fouká, je nutné se vrátit o 87 let zpět. V roce 1930 vstupuje německý obchodník Josef Schwarz jako společník do velkoobchodu s jižním ovocem s názvem "Lidl&Co". Novou firmu dále vede jako "Lidl&Schwarz KG" a po 2. světové válce ji dovede na vrchol evropského potravinářského velkoobchodu. Aby si Lidl v roce 2017 v západní Evropě zbytečně neodháněl nové zákazníky muslimského vyznání, ve svých reklamních novinách pro jistotu z kupolí řeckých klášterů smaže kříže.
Ještě před deseti lety bylo zvykem v reklamních novinách zahraničních obchodních řetězců běžné označovat zboží české výroby vlaječkami České republiky. Kdo si novinami Kauflandu zalistuje dnes, ihned zjistí, že zboží české výroby je tam zoufale málo, protože spousta zboží i přes české nápisy na obalech české výroby vůbec není! Jinými slovy, třeba Kaufland nám z nesmírně velké lásky k Česku z celého světa rád všechno pěkně přiveze (pro názornost: v roce 2000 byly do ČR dovezeny potraviny v hodnotě 53 a v roce 2011 již za 131 miliard korun) - ale hlavně Kaufland českým výrobcům nedovolí vyrábět cokoliv v množství, které by mohlo dobře zavedenou výrobu, třeba v SRN ohrozit a počet nezaměstnaných tam zvýšit. Například z 53 našich cukrovarů jsme museli na příkaz EU zlikvidovat 46 a zůstalo nám jich 7. Situaci ilustruje článek "České zboží je drahé, dovozy pod cenou, naříkají potravináři" viz https://ekonomika.idnes.cz/retezce-marze-levne-zbozi-dovoz-slevy-regulace-frs-/ekonomika.aspx?c=A170713_151623_ekonomika_fih
Nepřízeň počasí v Česku za posledních 20 let v podobě jarních mrazů, letních povodní, bouřek s kroupami a nebo naopak sucha spolu s nálety špačků způsobila, že zahraniční potravinové řetězce si (a to zejména po roce 2011, kdy byla v ČR nejhorší úroda ovoce za posledních 50 let!!) našly na ovoce a zeleninu mnohem spolehlivější a schopnější dodavatele v cizině. I když české ministerstvo zemědělství výživu obyvatel (tak jako před listopadem 1989) již nezajišťuje, ztráty soukromým farmářům finančně zčásti kompenzuje a tak zůstává faktem, že třeba naši ovocnáři, kteří mají umělou závlahu pouze ve třetině všech svých sadů, jsou státem v podstatě placeni za neúrodu, která ovšem ještě nikdy žádné obchodní regály zbožím nenaplnila. Ovocnáři měli letos odhadem dodat (podle údajů Ovocnářské unie ČR) pouhých 3878 tun švestek (o 2500 tun méně než v roce 2016) a kvůli tomu zahraniční markety letos prodávaly švestky většinou z dovozu. Podrobná tabulka o dalším českém ovoci viz http://www.ovocnarska-unie.cz/pdf/odhad_15-6-2017.pdf
Velkoústé sliby o regulaci zahraničních supermarketů vedla již před minulými volbami nejen ČSSD, ale také KDU-ČSL. Jenže pro přirozenou podělanost z panstva v Bruselu ze svých smělých plánů naši ulhaní páni politikové zatím nesplnili nic a v supermarketech jsou dodnes násilně regulováni jen zákazníci, kteří si stále musí nechat líbit dělat ze sebe blázny. Třeba proto, že lákavé akční týdenní nabídky zboží podle reklamních novin vůbec neplatí celý týden, ale "pouze první den" a nebo také "jen do vyprodání zásob" (což pro minimum zlevněného zboží v regálech může k velkému vzteku zákazníků nastat do deseti minut po otevření prodejny)! Kdo snad v místě svého bydliště žádný Kaufland nemá, jeho reklamní noviny pro názornost najde na https://www.kaufland.cz/nabidka.letak.html
I když se EU často ráda předvádí jak dokonalé kontrolní unijní mechanismy používá (jako je třeba RASFF - systém rychlého varování pro potraviny a krmiva), ČR měla již několikrát příležitost se v minulosti přesvědčit do jakého spolku úžasných podvodníků a zlodějů v roce 2004 vstoupila. Třeba v roce 2012 vznikla aféra s polskou posypovou solí, v roce 2013 irská aféra s koňským masem vydávaným za hovězí a od doby nedávné až dodnes je to fipronil ve vejcích (používaný v drůbežárnách proti blechám). O skutečnosti, že také v České republice se potravinoví podvodníci neustále snaží ze všech sil, svědčí různé varovné články ze Státní veterinární správy (SVS) a ze Státní zemědělské a potravinářswké inspekce (SZPI) včetně polulárních stránek pro veřejnost "Potraviny na pranýři". Podrobné údaje jsou na https://svscr.cz/zivocisne-produkty a http://www.szpi.gov.cz
Související článek (z roku 2012): "Chtěli jsme to Evropě osladit a Poláci nás osolili" viz htttp://sindelarpetr.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=258390
